Sídlo duše (1997)

Žijeme v době, ve které si řada z nás neví rady nejen s okolním světem, ale především sama se sebou. Kniha Garyho Zukava je jednou z nemnoha, které stojí za to číst znovu a znovu. Nadchne a zároveň provokuje promyšleným spojením zdánlivě nesouvisejících témat a inspiruje hlubokým zaujetím a ryzí upřímností, kterou lze vycítit mezi řádky. To, čemu říká Gary Zukav - podobně jako celá řada myslitelů a duchovních učitelů - duše a zároveň způsob, jakým se nám sděluje, je právě to, co současné civilizaci chybí. Uvědomuje si to ovšem jen málo lidí, i přesto, že existence duchovnosti a dokonce její prospěšnost optimálnímu vývoji člověka byla jednoznačně prokázána. Dovolte si prožít to, co cítíte. Dovolte si v každém okamžiku zvolit to nejpozitivnější chování. S tím, jak se budete vědomě zbavovat negativní energie a tvarovat své úmysly podle toho, co vám říká srdce, s tím, jak budete vzdorovat svému strachu a volit léčbu, začnete spojovat svou osobnost se svou duší a přiblížíte se okamžiku, kdy se stanete bytostí Světla, celistvou, silnou, naplněnou vnitřní jistotou. Pokora, odpuštění, čistota a láska, všechny dary ducha, zakoření a vykvetou a vy se přiblížíte k největšímu daru - jaký vám Vesmír může dát – k lidským bytostem s otevřeným srdcem. Namísto duše v těle se staňte tělem v duši. Vztáhněte ruku ke své duši, protože v dnešní době stále naléhavěji platí Zukavova slova, že není Cesta k Duši, ale že Duše je Cesta.