Pavoučí dům (1994)

Když začnete číst tuto knihu, může se vám stát, že ji na chvíli odložíte. Nemusí vás hned na první pohled zaujmout. Vzdálené prostředí Maroka zápasícího o samostatnost v 60. letech tohoto století, spousta arabských a francouzkých slov a rčení charakterizujících obě strany velkého zápasu vás mohou zpočátku i zdržovat. A přece nazval americký kritik G. Vidal autora zakladatelem amerického psychologického románu a Ch. Bukowski považuje knihu, kterou máte před sebou, za nejlepší autorovo dílo. Vydržíte-li u něj, uvidíte, že se vám to vyplatilo. Poznáte nejen kus současných dějin exotické země v severní Africe, ale i sondu do psychologie člověka, ať žije kdekoliv. Protože všichni jsme především lidmi, ať už žijeme na kterémkoliv poledníku či rovnoběžce. A přece jenom je v nás tolik odlišného. A právě toto podivuhodné prolínání obecně lidského a specificky marockého, islámu, křesťanství a občas i židovství v každodenní praxi patří k nesporným přednostem knihy. Kolik je v každém z nás z Amra, Stenhama, Mosse i Lee i všech dalších postav a postaviček, může být někdy až znepokojivé, a přece je dobře to vědět. Pavoučí dům není kniha nijak oddychová, není však ani suchým filozofováním. Doufám, že až ji přečtete, dáte mi za pravdu.